10/2025 – Polibek pěstí

Úvodník

Roberto Bolaño ve svém monumentálním opusu 2666 s patologickou strohostí vrství nekonečnou řadu případů brutálně znásilněných a zavražděných mladých dívek z montoven a předměstí jednoho vyprahlého mexického města ležícího na hranici s USA. Vyprávění svou repetitivností vytváří dojem děsivého pouštního bludu a zároveň nás otupuje a nechává zrak přivyknout brutalitě. Hledání viníka v podobě masového vraha nebo organizované zločinecké skupiny, kterými by se těžko pochopitelná míra násilí dala vysvětlit, je zde však předem odsouzeno k neúspěchu – odhalíme tak jen a pouze rozsah vlastní bezmoci.

Ciudad Juárez (které rozpoznáváme za románovou Santa Teresou) se v minulých desetiletích stalo nechvalným symbolem femicidy: vraždy ženy z toho důvodu, že je žena. Město se tím současně proměnilo v epicentrum společenské, a tudíž i literární reflexe tohoto problému, k čemuž zásadně přispěl mimo jiné Bolañův vrstevnatý a těžko zařaditelný text (který vyšel v českém překladu v roce 2012). Autor v něm vytvořil obraz bezvýchodného pekla na zemi a svým čistým řezem poodhalil především hloubku univerzálního lidského zla. Zároveň se ale mezi řádky románu skrývá zásadní poučení: násilí je systémovým problémem naší společnosti, které nemůžeme vyřešit odstraněním několika vyšinutých jedinců. Vtíravá otázka – Jak vůbec můžeme něco takového dopustit? –, které se při čtení jako neodbytné mouchy bzučící okolo ucha nelze zbavit, se však nevznáší jen nad Ciudad Juárez a 2666. Ty nad tímto číslem rozprostírají svou auru jako temný baldachýn, dotěrný hmyz však doprovází také řadu dalších, neméně hrůzných, fascinujících a strhujících textů, do nichž se můžete vzápětí pohroužit.

Rebecca Solnit na úvod ve svém provokativním eseji vysvětlí, že příčiny epidemie vraždění žen leží v tom, jak chápeme genderové role a jakou dynamiku moci v naší společnosti udržujeme. Že femicida není nijak kulturně, geograficky ani třídně podmíněná, naopak je to fenomén, který lidstvo svorně sdílí – muži vraždí ženy stejně tak na všech kontinentech, ve všech kulturách a napříč všemi společenskými vrstvami. Na dalších stránkách se proto můžete začíst do příběhů reflektujících téma z odlehlých končin světa i rozmanitých perspektiv. Alegorické výjevy o znetvořených ženách a pokrytecké společnosti čteme v básních Tishani Doshi nebo u Joelle Taylor, fenoménu vraždy ze cti se věnuje Fádí Azzám, psychologii nekontrolovatelné sexuální obsese analyzuje Fernanda Melchor. Mnohé z textů však nejsou jen zápisem drastických událostí, ale hledí před sebe a na rozdíl od Bolañova 2666 často obsahují příslib, že změna je možná. Jak říká Ren Aldridge v rozhovoru, síla umění spočívá ve schopnosti představování si jiných možností, lepší budoucnosti. Stránky čísla tak zahltí mnoho duchů, duchyň a dušek, které se hlásí o slovo, s odplatou na rtech se vracejí ze záhrobí a chtějí být vyslyšeny.

Od duchů k duchovnu vás přeneseme v příštím čísle, které se zaměří na vztah jedince a boha*žstev v jižní Asii.

Alžběta Knappová